V posledních třech letech jsme s mou ženou Martinou prošli zásadní proměnou. Dříve jsme byli nepříliš šťastní nudní umělci/intelektuálové, kteří byli závislí na státním financování a cítili se tak trochu v životní pasti, aniž by věděli proč. Po mé osobní krizi a vyhoření jsme se nakonec rozhodli vydat se na cestu a stát se mnohem svobodnějšími a nezávislejšími jedinci se dvěma dětmi, velkým bílým psem, domem na kolech a obrovskou flexibilitou. Konečně se nám podařilo zastavit krysí závod, ustoupit stranou a podívat se na svůj život z nadhledu. Mnoho starých vzorců najednou přestalo dávat smysl. A i dnes, po dvou letech svobody, jsme občas překvapeni, jak krásný život najednou může být a jak snadné bylo to nevidět.
Po odjezdu s naší dodávkou jsme se věnovali nejrůznějším podivnostem – asketismu, meditaci, esoterice, ekologii, spiritualitě, psychedelikám, józe – na co si vzpomenete. Stali se z nás kovaní ezo hipíci skrz naskrz. Vlasy nám narostly dlouhé a divoké, zatímco jsme prozkoumávali různé hippie komunity a setkání. Začali jsme žít ze dne na den, nezávisle a bezstarostně (a možná trochu smrdutě)… to byl zásadní krok ke svobodě (ten smrad hlavně).
Něco nám však stále tak úplně nesedělo. Ne že by hippies byli nutně zarytí levičáci (alespoň ne tolik jako umělci), ale v zájmu míru a lásky v sobě často skrývají odpor k penězům a přiklánějí se k socialismu (zejména pokud jde o “pomoc bezmocným a chudým”). Na první pohled to všechno vypadá velmi lákavě. Kdo by nechtěl pomáhat chudým? Ale po vážném zamyšlení člověk najde mezery v konzistenci těchto přesvědčení a uvědomí si, že to není slučitelné se svobodou ani se skutečnou pomocí (jelikož krádeží a státním násilím nikdy nelze skutečně pomáhat).
V těch divokých hippie časech bych nevěřil, že až v budoucnu konečně dosáhneme své osobní nirvány, staneme se nakonec NE ekologickými aktivisty, ale spíše kapitalisty v té nejextrémnější podobě (anarchokapitalisty) prosazujícími volný trh a peníze (kdysi ďáblův nástroj), decentralizaci, anarchii a rakouskou školu ekonomie. Že místo toho, abychom se přivazovali ke stromům a propichovali pneumatiky aut, budeme nadšení z nějakých podivných digitálních peněz, které ani neexistují a zbytečně spotřebovávají spoustu elektřiny (což je mýtus, ale o tom jindy). Přesto jsme přesně do takového bodu došli…
Změnily se snad naše hodnoty? Naše cíle? Chtěli jsme předtím něco jiného? Ne, máme stejné cíle. Pravdu, lásku, mír, svobodu… Jen jsme si uvědomili, že cesta, po které jsme k těmto hodnotám kráčeli, byla ve skutečnosti slepá. A tak se ze zmatených levicových hippies a umělců stali šťastní kapitalističtí hippies, což může znít jako oxymóron, ale vlastně to dává krásný smysl.
Z tohoto obratu o 180 stupňů jsem si odnesl dvě důležité lekce:
- Nikdy nezaprodávejme svou duši do žádné škatulky. Nikdy nebuďme bezmezně loajální k určitému směru (demokracie / anarchokapitalismus / kryptoanarchismus / lunarpunk / solarpunk / vegetarián / masožravec / nebo dokonce svatý Bitcoin). Jsme hledači pravdy (a svobody) a měli bychom být vždy připraveni opustit svůj postoj a umlčet své ego, pokud zjistíme, že pravda leží jinde (i na druhé straně). Je to těžké, ale dá se to zvládnout. Nikdy nedovolme, aby se naše škatulky staly námi. Nejsme anarchokapitalismus. Nejsme bitcoin. Nejsme stát. Jsme hledači pravdy a svobody a tyto věci jsou jen našimi nástroji, které lze vždy opustit ve prospěch něčeho lepšího (a nakonec se tak v budoucnu stane – je to nevyhnutelné).
- Nikdy nezapomínejme, že naši ideologičtí protivníci mají často velmi podobné cíle a hodnoty jako my. Nejsou zlí. Ani hloupí. Jen si myslí, že se k těmto cílům dostanou jinou cestou – například centrálním plánováním a socialismem. Měli bychom se chovat jako spolucestující, kteří diskutují o tom, která cesta ke stejnému cíli je lepší, a ne jako nepřátelé, kteří si navzájem boří mosty a značky na těchto cestách. Dialog je vždy základ. I my kdysi bývali etatisti a socialisti a mysleli jsme to od srdce a dobře, kdyby nás někdo začal v té chvíli urážet a obviňovat z násilí a otroctví, nejspíše by to nikam nevedlo.
Takže… teď jsem anarchista a kapitalista a bitcoiner. Změnil jsem své názory, ale nikoliv hodnoty. Neopustil jsem absolutně všechno ze své minulosti. I mezi esoteriky, hippies, socialisty, levičáky a ekologickými aktivisty jsou myšlenky, které stojí za zvážení. Raději si ponechávám neobvyklou kombinaci – v hloubi duše jsem stále tím špinavým asketickým hipíkem, který se nesprchuje, nosí pončo, tančí v rytmu bubnů, jí magické rostliny a žije ze dne na den téměř bez majetku. Zároveň při vaření společné večeře nad ohněm s ostatními hippies (které mám rád) tvrdím, že jsem kapitalista (bez majetku), a během přestávek mezi hraním na djembe a didgeridoo nabízím ke koupi nonKYC bitcoiny a vysvětluji, proč jsou svobodné peníze důležitým nástrojem i pro květinové bratry a sestry.
Ačkoli tato zvláštní kombinace může mnoho lidí překvapit, věřím, že ti, kteří bitcoinu, penězům a trhům rozumí, tak zaskočeni nejsou. Koneckonců bitcoin je v současnosti spojován s největším světovým hnutím za svobodu a odpor vůči státní moci, stejně jako hnutí hippies v 60. letech minulého století. Tyto dva světy mají více společného, než si mnozí myslí, až na to, že ten druhý vznikl v době nových (spíše digitálních) nástrojů.
Někdy je těžké sdílet tento názor s lidmi v mé hippie umělecké sociální bublině, zvláště když jsou moji bratři a sestry uzavření ve výše zmíněném bodě 1 a obranu své stávající identity si cení více než hledání pravdy. Nicméně stále věřím, že to stojí za to, a doufám, že jednoho dne si dokonce i ekologičtí aktivisté uvědomí, že věci jako bitcoin a kapitalismus nemusí být nepřátelé a naopak.
Leave a Reply